Jak zabít atentátníky na Heydricha, hádalo se gestapo s SS
Sedmi československým parašutistům, kteří se podíleli na atentátu na třetího muže nacistické říše Reinharda Heydricha, zbývalo jen několik hodin života, když elitní oddíly Waffen-SS obkličovaly jejich úkryt. Útok na kryptu pražského kostela sv. Karla Boromejského (dnes Cyrila a Metoděje) začal před sedmdesáti lety ve 4:15
MF DNES získala v Česku dosud nepublikovanou zvláštní zprávu šéfa vyšetřovací komise SS-Hauptsturmführera Heinze Pannwitze, v níž popisuje některé dosud neznámé, či jen málo známé detaily posledního boje parašutistů.
Nacisté chtěli dostat zejména Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří 27. května 1942 zlikvidovali zastupujícího říšského protektora Heydricha.
Jan Kubiš (vlevo) s Jozefem Gabčíkem 18. prosince 1941. Je to jejich poslední snímek pořízený ještě v Británii.
Hádka mezi gestapem a SS
"Ve chvíli, kdy jsme překonali odpor těžkých železných dveří a začali s výstupem po točitých schodech kostela, byla seshora z arkády zahájena palba. Nepřátelští střelci byli mimořádně dobře kryti za metr tlustými sloupy. V této situaci bylo zcela nemožné protivníky přemoci a chytit živé a zároveň vyloučit ohrožení vlastních vojáků," vysvětluje Pannwitz ve zprávě určené vůdci třetí říše Adolfu Hitlerovi.
Vojáci Waffen-SS podnikli i s použitím ručních granátů několik neúspěšných pokusů zlikvidovat z arkády střílejícího Adolfa Opálku, Jana Kubiše a Josefa Bublíka.
"Nezastrašili jsme je, pokračovali ve střelbě a na úderný oddíl vrhli asi tři bomby," píše Pannwitz. Mnohonásobné přesile se samopaly a granáty nemohli ovšem tři Čechoslováci odolávat věčně.
"Z kůru jsme po předcházejícím tvrdém odporu stáhli tři agenty. Mrtvého Opálku a těžce zraněného Kubiše s Bublíkem. Při převozu do lazaretu ale zemřeli," uvádí SS-Hauptsturmführer.
Ve chvíli, kdy gestapo přivedlo k větracímu otvoru krypty (skrývali s v ní další čtyři parašutisté) jako živý štít kněze Vladimíra Petřka, strhla se mezi nacisty hádka. Metody gestapáků rozpálily velitele Waffen-SS Karla von Treuenfelda natolik, že je v přítomnosti státního tajemníka K. H. Franka nazval diletanty.
Na Pannwitzovu adresu dokonce prohlásil: "Ať už ten malý civilista přestane blekotat. Toto je akce úderného oddílu na frontě!"
Treuenfeld podle badatele Jaroslava Čvančary pohrdal gestapáckými metodami, kdy se civilisté používají jako živý štít. "Generál ctil rytířský způsob boje," vysvětluje Čvančara.
Konflikt s gestapem nicméně Treuenfeld prohrál. Po dobytí kostela sv. Karla Boromejského byl přeložen na východní frontu. Zajatého kaplana Petřka, jenž se o parašutisty staral, gestapo donutilo k výzvě: "Tady mi říkají, že se máte vzdát. Tak vám to vyřizuji. Prý se vám nic nestane."
Zdola se ozvalo: "Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme! Slyšíte? Nikdy!" I v následující prudké přestřelce se gestapáci schovávali za kněze.
"První oddíl SS se po ztrátách stáhl. A když zaútočil druhý, našel protivníka mrtvého. Agenti Josef Gabčík, Josef Valčík, Jaroslav Švarc a Jan Hrubý spáchali sebevraždu," píše Pannwitz Hitlerovi. A z jeho slov je patrný bezděčný respekt.
Parašutisté už mají hrob
Sedmi parašutistům byl po letech sporů odhalen pomník na hřbitově v Praze-Ďáblicích, kde jsou v šachtách pochováni s dalšími oběťmi protinacistického odboje. Potvrdil to rozsáhlý výzkum vojenských historiků a Jaroslava Čvančary.
Na tomtéž místě paradoxně spočívají ostatky po válce popraveného Karla Čurdy, jenž kamarády udal. A také K. H. Franka, který si po atentátu vybral Lidice k vyhlazení a přihlížel i poslednímu boji parašutistů. Historik Eduard Stehlík připomíná, že Čechoslovákům bylo kolem pětadvaceti let: "Jen tak se nevidí, aby se takoví 'kluci' chovali až do konce jako hrdinové."
Zdroj: idnes.cz